Už aby byl(o)(a)...

17.06.2018

Napadlo vás někdy, jak nesmyslné, dokonce rouhavé je rčení či zbožné přání: Už aby byl(o)(a) ...deset, večer, zítra odpoledne, příští měsíc 15. apod?

Věta o několika málo slovech, ale pokud ji neplácnete jen tak "do luftu", ale myslíte ji vážně, dobrovolně si zkracujete život čekáním na "až pak". Hojně ji používají dítka školou povinná, která se těší na konec vyučování. Svoji pouť odstartovala teprve nedávno a zatím jim nemůže docházet, že těmito slovy odevzdávají bez mučení vzácné minuty a hodiny ještě vzácnějšího života jako nevyžádané daně. Za komunistického režimu, kdy dobrých 80% lidí vykonávalo práci, která je v lepším případě otravovala, v horším ničila, byl tento slogan rozlezlý jako dětské nemoci. Občas ho ale z úst dospělých a svéprávných slyším dodnes a přiznám se, i já ho někdy použiju.

Bohužel až v době, kdy si začínáme uvědomovat každou minutu, kterou smíme žít, nabývají zdánlivě neškodná slova správného, opravdového významu. Vyřknout je trvá tři sekundy, ale fakticky nás oberou o daleko delší čas jenom tím, že ho předem odsoudíme, zatratíme.

V tu chvíli - hodině, dnu, týdnu - NEPROŽÍVÁME, ale jen PŘEŽÍVÁME. Házíme tak do kontejneru čas, který nám NIKDO NIKDY nevrátí, ani víckrát nedaruje. Existuje jen TEĎ. A přitom stačí málo. Uvědomit si, že každou vteřinu nám život věnuje z nějakého důvodu, je jeho součástí a přesně tam, kde má být.

Přeju vám jen ty prožité a co nejméně sáčků s odpadem!