Sedávej autorko v koutě...

05.05.2018

Pro čtenáře je jedním z nejúžasnějších objevů, že jsou čtenáři - nejen že jsou schopní této činnosti, ale že to milují. Beznadějně, bezhlavě. Na první knihu, která s nimi tohle udělá, nikdy nezapomenou, protože každá stránka je pro ně jako nové zjevení, které hoří a volá: Ano! Tak to je! Ano! Tohle jsem taky zažil! A, samozřejmě, Přesně to si myslím! Přesně tohle cítím!

                                                                                 Stephen King, Právo nálezce

Kdysi jsem odevzdaně zbožňovala spisovatelku Zdenu Frýbovou. Úplně a nekriticky. Starší ročníky pamatují, že na každou její knihu se stály kilometrové fronty o "knižním čtvrtku", kdy probíhaly dovážky nových titulů do knihkupectví. Hltala jsem její vytříbený styl, psychologický podtext, trefnou ironii a inteligentní a neotřelý smysl pro humor. Také hlubokou filozofii a dokonalou orientaci v poměrech tenkrát zde panujících. Se všemi vyjmenovanými atributy dobrého psaní zacházela s mistrovskou elegancí. Některá její díla jsem přečetla ne jednou, ale dokonce několikrát a pořád v nich nacházela něco nového. To těžko definovatelné "COSI", co vás nutí obracet jednu stránku za druhou a nehledět na fakt, že zítra vstáváte v 6,00. Na mnohé pasáže a citáty z jejích knih jsem si bezpočtukrát vzpomněla v různých životních situacích. Za svoji vášeň pro četbu vděčím z valné části právě jí. Nejen tenkrát, ale ještě dnes bych padla na zadek šokem, kdybych měla tu čest setkat se s ní tváří v tvář, neřku-li moci s ní prohodit pár slov.

Inu, doba se radikálně změnila. I ona by, myslím, nestačila zírat, kolik autorů a hlavně autorek rádoby stejného či podobného žánru, vyrašilo poté, co zavřela své spisovatelské oči nadobro. Zdaleka nečtu všechny, to při nejlepší vůli nedokážu, ale občas se mi nějaký román současného českého proudu dostane do ruky. Dnes už není výjimkou, že máme "známé" spisovatelky mezi svými přáteli na facebooku a diskutujeme s nimi nejen o literatuře. A vím dobře, že každá činí ve jménu propagace svých knih vše možné a někdy i zázraky. Vím to, protože jsem jednou z nich. Pracuji v knihovně a téměř denně pročítám recenze a komentáře na nové knížky, zvažuji, o které obohatím fond a usilovně propaguji všechny novinky, aby se čtenáři cítili spokojeni. Žiju sice v malém hnízdě (má to význam pro následující řádky), ale opravdu zanícených čtenářů (možná spíš čtenářek) máme dost.

Nedávno přišla jedna starší místní dáma pro svůj pravidelný příděl duševní potravy. Patří mezi mé oblíbené, ráda s ní vedu dlouhé hovory o knihách i autorech. Vybrala si s mojí pomocí tři knihy a nad čtvrtou neustále váhala. Chvilku předtím zrovna někdo vrátil moji Panenku, takže ležela na vrchu sloupce přímo na pultě. Padl mi na ni zrak.

"A nechcete třeba zkusit moji knížku?" zaševeholila jsem nesměle a vzala ji do ruky. Paní XY vyvalila oči.

"Počkejte, vy jste snad napsala nějakou knihu?" prohodila nevěřícně a vyškubla mi ji z ruky. "Jak to, že to nevím?" Pokrčila jsem rameny, ale ona naštěstí na odpovědi netrvala. "Dobře, já to zkusím, tak ji pípněte." Spěchala. Za tři dny se rozletěly dveře a do knihovny vpochodovala moje Panenka v napřažené ruce.

"Četla jsem do půl druhý ráno, nemohla jsem se odtrhnout, a to jsem si na každé další stránce slibovala, že tahle je už poslední. ...Skvělá kniha," informovala mě se stopami výčitek v hlase a já uzardělá blekotala jakási slova díků. "Máte tady tu druhou nebo je taky půjčená?" Nebyla, ale čekala, až si ji vyzvedne paní na rezervaci. "Kdy si pro ni přijde?" Nadechla jsem se, ale paní XY mávla rukou a mrkla na hodinky. "Heleďte, dneska už nedorazí a pak máme víkend, že?" Vteřinu se zamyslela. "V pondělí ji donesu". V mžiku a beze slova jsem sáhla pod pult a "odpípla" Vinu. Spiklenecky jsme se na sebe usmály.

Tak nevím. Nejsem paní Frýbová a vzhledem ke grafománii posledních let se na mé knihy opravdu nebudou stát fronty. Ale kdyby mi mohla - už jen z vděčnosti za několikrát přečtenou celou její bibliografii - poradit z toho literárního nebe, kde bezpochyby je, nejsem si jistá, zda by souhlasila, že "Sedávej autorko v koutě, čtenářky najdou tě" je to pravé.