Proč vlastně čteme aneb Mé soukromé zamyšlení

22.05.2018

Knihy. Nevím, jak vás, ale mě jejich vůně mě přitahuje jako magnet. Vášeň pro psané slovo mě nikdy v životě neopustila ani na okamžik a stála mi věrně po boku jako voják v dobách veselých i smutných. Je to krásná vlastnost knih, že bývají nablízku, když je potřebujeme. Hledáme zábavu, rozptýlení, někdy pomoc a možná i zapomnění, když je nám zle. Pátráme po vzorech, radách i řešení různých situací, aniž si to vůbec uvědomujeme. Nasáváme příběhy hrdinů, žijeme je s nimi, fandíme jim a je-li to opravdu dobrá kniha, jen velmi neradi je opouštíme. Unikáme z reality všedních dní prostřednictvím osudů fiktivních hrdinů, zhlížíme se v nich, jsou pro nás ikonou, varováním i poučením. Je toho mnoho, co nám knihy přinášejí. Promlouvají k nám, sdělují své myšlenky, pocity, sdílí zkušenosti, dovolují nám SNÍT. Někdy jsou blíž než nejbližší přítel, protože on prostě teď nemá čas. Po nich stačí jen sáhnout, přivonět, otevřít a začít číst. Čas mají a čekají. Příběhy v knihách, které přežijí své autory schované v křehkých stránkách papíru. Vždy nablízku, vždy po ruce. Příběhy ožijí s našima očima, nedočkavé, aby byly vyprávěny, znovu a znovu. Ony nestárnou, my ano. Pospěšte si, ať jich stihnete co nejvíc.