Šance na lásku

11.08.2017

Nábřeží ševelilo hlasy turistů a nad sluncem ozářenou vodní hladinou létali rackové. Michal nespěchal. Jako vždy vyrazil na rande s Denisou s dostatečnou časovou rezervou. Člověk nikdy neví, co se může přihodit a Denisa si potrpí na dochvilnost. Možná si až moc hledí malicherností, zamrzelo ho. Alespoň na počátku vztahu mu připadala důležitější zamilovanost, láska a důvěra. Ano, právě ztráta toho posledního byla důvodem jeho rozchodu s Anetou. Pak se doslechl, že vše bylo jinak. A on si vyčetl, že jednal zbrkle. Nikdy už nenašel odvahu si s Anetou promluvit. Tolik ji miloval a jak snadno se jí vzdal. Nu, teď chodí s Denisou a snaží se neopakovat stejné chyby. Přesněji - nedělat žádné chyby. Přesto mu v novém vztahu něco chybí. Jako by to nebylo to pravé. Asi měla máma pravdu, když mu jako dítěti vyprávěla pohádky. Říkávala, že opravdová osudová láska je jen jedna. Znovu ho zamrzelo, že ji možná zahodil. Co to s ním dneska je?

Právě procházel kolem řady laviček lemujících břeh. Na většině posedávali turisté a nadšeně dokumentovali svoji dovolenou. Náhle si všiml dlouhých tmavých vlasů na zádech dívky v jasně modrém tričku. Zastavil se. To tričko znal. Náhoda nebo telepatie? Cítil, jak se mu rozbušilo srdce. Myslel na ni a vzápětí má šanci zjistit pravdu. Shodit balvan, který ho tíží a konečně zapomenout. Udělat si pořádek, jak říká Denisa. To už jsou tak daleko, že přebírá její formulace?

"Ahoj Aneto. Můžu si přisednout?" Vylekal ji, ale pak se usmála. Ten úsměv! Ještě teď mu zvyšoval tep.

"Ahoj, jasně, sedni si." Odsunula skripta a udělala mu místo vedle sebe. V tom přivítání nebyla ani stopa hořkosti. Skoro ho to zamrzelo. Že by se s jejich rozchodem smířila rychleji a snáze než on?

"Učíš se?" Posadil se vedle ní a paži přehodil přes opěradlo lavičky za jejími zády. Bolestivě si připomněl, že ještě nedávno ji mohl pevně obejmout a přivinout k sobě. Tolik ho to lákalo. Ještěže má s sebou skripta. Jinak by nevěděl, jak začít.

"Hm, pozítří mám zkoušku z organiky, tak šrotím. Nebo se o to aspoň snažím." Zvonivě se zasmála a Michal zoufale hledal slova. Plácl první banalitu.

"A jak se máš jinak? Když zrovna nešrotíš?" Je trapný. Znala ho jako duchaplného společníka, určitě jí dojde, že je v koncích. Vůbec mu to neusnadnila.

"Super! Vážně. V červenci letím do Irska na pozvání fakt prestižní laborky. Stáž u profesora Smithe! Sen všech chemiků a já ho budu snít. Ještě předtím stihneme na pár dnů Řecko, jen tak se flákat po památkách..." Znovu se zasmála. "Co bych ti tak ještě ...jasně, nový byt..." Michal vypnul poslech. Stihneme, MY stihneme, nový byt, s kým asi? Osten žárlivosti jím projel jako dýka. Dělá tu ze sebe blázna. Vždyť ji to ani nemrzí!

"Prima," ucedil neupřímně, pevně rozhodnut vrátit hovor tam, proč tu vlastně sedí. "Anet ...já vím, že je to hloupý po takový době, ale ...víš, já jsem hrozně žárlil na toho kluka, co si s ním odešla a vlastně doteď nevím, kdo to byl..." Cítil, jak se mu hrne červeň do tváří. Aneta mu položila ruku na koleno.

"Pst, Michale. Tenkrát ti to bylo jedno a dneska chceš vědět, kdo to byl? Trochu pozdě, ne? A hlavně zbytečně. Víš, co je zvláštní? Tebe ani trochu nezajímá, jak bylo mně. Ale řešíš, jak je tobě ještě teď, viď? Vychutnala si ho. Předvedla, jak je ubohý a trapný.

"Nechci být zlá. A chci si nechat jen hezké vzpomínky. Já se s tím vyrovnala a jsem teď šťastná. A jestli k tvému štěstí přispěje, že budeš vědět, s kým jsem tenkrát narychlo vypadla z toho plesu, řeknu ti pravdu. Řekla bych ti ji už tenkrát, kdyby ses zeptal. Řekla bych ti ji hned, kdybys byl po ruce. Byl to můj bratranec. Potřeboval pomoct s matkou, než přijela sanitka. Měla epileptický záchvat." Chtěl něco říct. Něco konejšivého, aby ulevil sobě i jí. Ona to však zjevně nepotřebovala.

"O tvé omluvy nestojím, Michale a ...už musím. Přeju ti hodně štěstí." Lehce se dotkla jeho ramene a rychle odcházela. Chtěl na ni zavolat, aspoň se rozloučit. Nezmohl se vůbec na nic.

Trvalo možná několik minut, když si vzpomněl na schůzku s Denisou. Musí se dát dohromady. Rychle zkontroloval čas. Pane jo, měl tam být už před 10 minutami. Denisa bude vyvádět! Hlavně, aby na něm nic nepoznala. Je přece v jeho zájmu, aby tenhle vztah už vyšel. Připadlo mu divné, že ho ještě neprozvonila. Rozběhl se.

Když udýchaně přiběhl k historickým hodinám před divadlem, Denisa tam nebyla. Okamžitě zmáčknul rychlou volbu a vynadal si, že to neudělal dřív. Uslyšel vyzvánění, ale Denisa hovor nepřijala. Tak to je průšvih! To ho bude stát kytici aspoň 15 růží! Nebude otálet a hned pro ni zaběhne. Denisu už pak nějak sežene, všechno jí vysvětlí, omluví se... Dřív, než přešel ulici, pípla mu esemeska. Tak přece jí to nedalo! Všechno je zachráněno. Nedočkavě vytáhl mobil z kapsy.

"Je konec, Michale," četl zděšeně. "Zpoždění bych ti možná odpustila. Ale tu černovlasou holku, kterou jsi držel na lavičce kolem ramen, tu tedy ne!!! Neobtěžuj se vysvětlováním, Renata vás viděla! Hned jsem zavolala Honzovi, snad mě z toho dostane. Měla jsem ho v záloze - pro všechny případy, víš?"

Michal zasunul telefon zpátky do kapsy a pomalu šel směrem k nábřeží. Tam pak bedlivě sledoval každou lavičku. Kdoví, třeba se vrátí?