Práce snů

19.08.2017

Bohatá a úspěšná firma vypsala konkurz na místo analytičky. Uchazeček se sešlo hodně, ale náročným požadavkům tříčlenné komise na vzdělání a odborný i všestranný přehled nakonec vyhověly pouze dvě. Shodou okolností bývalé spolužačky z vysoké školy. Nejdříve na sebe nehleděly moc přívětivě, ale pak se spolu posadily na kávu, aby si sdělily dojmy.

"Nikdy bych neřekla, že se z nás stanou sokyně v boji o práci," řekla Andrea. Krasavice sršící sexepílem a energickou rozhodností. Na první pohled bylo znát, že si z ničeho nedělá příliš hlavu.

Jana pokrčila rameny a podívala se na hodinky. Vyhýbala se přímému pohledu na Andreu, zřejmě se v její společnosti necítila nejlépe. Jako by se styděla za své nedostatky i za všechno, co před ní řekne.

"Měla bych jít domů a začít se připravovat na ten druhý pohovor. Nevím, jak ty, ale já musím znovu prostudovat spoustu věcí," řekla nesměle.

Andrea pohodila hlavou a ušklíbla se. S potěšením pozorovala, že je na zahrádce kavárny středem pozornosti.

"Já se tedy nic učit nebudu," prohlásila sebevědomě. "Za prvé si věřím a za druhé myslím, že všechno, co potřebovali, už o nás vědí. To druhé kolo bude už jen pro forma."

"Myslíš si, že už jsou rozhodnutí a pozvali nás obě, protože to druhé kolo musí proběhnout?" Janě se trochu třásl hlas a byla najednou velmi smutná.

"Pro mě je to jasná věc. Nezapomeň, že pohovor povede už jen ten hlavní analytik. Jeho asistentkou jedna z nás bude. A ty pohledy, co po mně vrhal... ty se prostě nedaly přehlédnout. Stačí, když zajdu do solárka, na kosmetiku, ke kadeřnici a koupím si nový kostýmek. Bude to něco stát, ale vrátí se to." Prohlédla si Janu, která před ní seděla jak hromádka neštěstí a neměla daleko k pláči. Přemýšlela o marném boji s touto sebevědomou kráskou. Zalitovala, že se dala ke kávě zlákat. Proč? Aby posilovala její ego?

"Měla bys se sebou taky něco udělat a zvýšit si šance," dodala Andrea kriticky. "Copak v tom necítíš ten adrenalin?"

"Ani ne," zašeptala Jana a položila na stůl peníze. "Už musím, opravdu. Uvidíme se za čtrnáct dní, ...ahoj," rozloučila se s překvapenou Andreou a rychle odešla. Na chodníku vytáhla kapesník. "A tím si vůbec nejsem jistá," zamumlala si pro sebe.

Doma matce bez velkého nadšení vylíčila průběh pohovoru a jeho výsledek. Matka okamžitě poznala, že není něco v pořádku. Zatím to na sobě nedala znát.

"To je ohromná výzva, Jano. Šance osudu a nesmíš ji promarnit. Hlavně se pořádně připrav, nauč se, co jsi možná už zapomněla. Ať tě na ničem nenachytají. Musíš působit schopně a sebejistě." Jana si vzdychla.

"Sebejistotu mi stačila vzít Andrea, už jen tím, jak vypadá." Najednou cítila, že všechno musí ven. Máma ji určitě pochopí, snad i poradí. "Mami, ona už to má v kapse. Jen zainvestuje do svého vzhledu, aby byla ještě neodolatelnější. Všimla jsem si, jak ji hlavní analytik propaloval očima. Nemám proti ní šanci, i kdybych udělala to samé." Matka chvíli přemýšlela a pak se posadila naproti své dceři.

"Chceš utratit peníze, které sis ještě nevydělala, za povrchní zbytečnosti? Chápu tě a Andreu si dobře pamatuji. Ale také vím, že jsi vždycky byla chytřejší ty. Ne mazanější, ale chytřejší. Hlásíš se přece o místo analytičky, ne modelky. Považuj za úspěch už jen to, že jsi mezi dvěma vybranými. Vsaď na své silné stránky, ne ty Andreiny. Když budeš lépe připravená a oni vyberou ji, nestojí ti ta firma zato. Ale tu přípravu, čtrnáct dnů, které budeš věnovat svému zdokonalení, ti nikdo nevezme. Můžeš se ihned ucházet o další skvělé místo. Budeš jen zkušenější o mnoho poznatků, i těch negativních." Pozorovala ji a čekala. Mohla ji utěšovat, ale cítila, že by to Janě nebylo nic platné. Ke správnému rozhodnutí by to nepřispělo.

Jana konečně zvedla hlavu. Co si pamatovala, máma jí vždy radila dobře. Nebude se zbaběle vzdávat předem, zkusí Andreu porazit svými zbraněmi.

"Ok, mami, máš pravdu. Jsem už fakticky velká holka."

Po čtrnácti dnech ve stejnou hodinu čekaly obě mladé ženy v předpokoji pracovny hlavního analytika. Andrein vzhled byl oslnivý a při konkurzu na hlavní roli v pokračování Pobřežní hlídky by o ní nikdo nezapochyboval. Ani Jana však nepůsobila jako šedá myška. Nakonec si za ušetřené peníze koupila kvalitní byznys kostýmek, který může použít kdykoli příště. Čekání se poněkud protahovalo. Dokonce i Andrea se přestala dychtivě usmívat na každého, kdo prošel kolem.

Když se konečně otevřely dveře pracovny, nestál v nich hlavní analytik. Sám ředitel firmy spolu s nenápadnou ženou středních let. Oba se usmívali, ale dáma se při pohledu na Andreu trochu zarazila. Ředitel se ihned ujal slova.

"Dobrý den, dámy. Omluvte prosím to krátké zdržení, hned se do toho dáme. Předtím mi však dovolte krátké vysvětlení. Inženýr Hlavatý, který by si dnes vybral jednu z vás jako svoji asistentku, dostal od zahraniční firmy nabídku, která se neodmítá. Jednáme rychle a já vám s potěšením představuji jeho nástupkyni, paní doktorku Líbeznou. Ona s vámi dokončí vstupní pohovory. Věřím, že si po dokonalém otestování každé z vás zvolí tu, která bude nejlépe vyhovovat jejím vlastním kritériím. Samozřejmě i projektu, který po svém předchůdci přebírá. Přeji jí šťastnou ruku a vám, dámy, mnoho zdaru."

Zdálo se to Janě nebo i přes drahý parfém ucítila Andrein pot?