KNIHY

Šklebí se nám, poťouchle se vysmívá, provokuje. Někdy naděluje, jindy bere, ale pořád bedlivě sleduje, jak si vedeme. Pevnou taktovkou režíruje hru starou jak lidstvo samo a jen velice nerad ten scénář pouští z ruky. Je rád, když se pereme a vzdorujeme, fandí nám a odhaduje, jak dlouho vydržíme s dechem. Na konci té cesty nám všem bez rozdílu potřese rukou se slovy "Těšilo mě, tak zas někdy". A my čekáme, až nám znovu dá šanci. Kdo? Ten největší hráč ze všech... OSUD